Těžko se najde jiný designer, který formoval tvary u dvou německých prémiových značek a mezi tím ještě stihl navrhnout design ikony mezi rychlovlaky. Výrazná osobnost, která dosáhla do atmosférických výšin jako Pininfarina, Frua nebo Giugiaro…

 

 

Paul Bracq se narodil 13. prosince roku 1933 v Bordeaux. Vystudoval uměleckou školu v Boulle, kde se věnoval sochařství a řezbářství. V poválečné době, během velkého rozkvětu autodesignu, začal spolupracovat s cechem francouzských karosářů. V roce 1953 působil jako asistent ve studiu Philippa Charbonneaux, autora významných Renaultů 8 a 16. Během tohoto období studio vytvořilo návrhy francouzské prezidentské limuzíny Citroën nebo kupé pro španělské Pegaso.

Rok po té odešel na vojenskou službu do francouzské zóny válkou rozděleného Německa. Během tohoto období využil příležitosti předvést své kresby a skici ve vývojovém centru Mercedesu v Sindelfingenu, které udělaly velký dojem na šéfdesignera značky Friedricha Geigera, otce legendárního modelu 300SL ‘Flügletürer’. Tímto měl Bracq otevřené dveře do prestižní automobilky na post vedoucího designu. Bracq nebyl příznivcem přílišné baroknosti, budoucnost spatřoval spíše v jednoduchých elegantních liniích. Na mercedesy aplikoval specifický prvek svisle orientovaných oválných světlometů, umístěných v dostatečné vzdálenosti od dominantní, bohatě chromované masky chladiče. Mezi jeho díla patří legendární Mercedes SL Pagoda, W114/115 neboli kraťas resp. žralok, Überwagen 600 řady W100, nebo W108 včetně několika verzí kupé.

 

Po dlouhých deseti letech působnosti u mercedesu se v roce 1967 vrátil do Francie. Na volné noze vytvořil návrh kupé na základě nudné Simcy 1100, ale hlavně design revolučního rychlovlaku TGV pro koncern Brissonneau et Lotz. V tomto období už však probíhala jednání s největším rivalem mercedesů, který měl o Bracqa velký zájem…

V roce 1970 se tak ocitl v křesle šéfdesignera BMW v Mnichově. Zde byl zodpovědný za řadu 7 E23, kterým se BMW etablovalo do vyšší třídy. Vůz se záporně zkosenou přídí, ledvinami rozdělenou maskou se čtveřicí kruhových světel na dynamicky tvarované hladké karoserii byl odpovědí na ropnou krizi, se kterou o poznání hůře bojoval konkurenční mastodont Mercedes W116. Tyto prvky jsou charakteristické i pro následující generaci řady 3, 5 a kupé 6. Výrazným počinem byl koncept Turbo z roku 1972, sportovní model s křídlovými výklopnými dveřmi, předvoj malosériového supersportovního BMW M1.

V roce 1974 se do rodné Francie vrátil už na trvalo a až do roku 1996 spolupracoval s automobilkou Peugeot, pro kterou navrhoval interiéry modelů 305, 505, 205, 405, 106, 406 a 206, včetně konceptů Quasar, Proxima a Oxia.

 

 

Paul Bracq získal za svou činnost mnoho ocenění i uvedení do prestižní Automobilové síně slávy. Dodnes působí ve svém ateliéru, jeho převážně abstraktní obrazy jsou vyhledávány mnoha sběrateli na celém světě. Mimo to je členem významných designérských porot. Bracq je bezpochyby fenomén.