AMG 300 E 5.6 "Hammer" |
Napsal uživatel Ruda |
Úterý, 02 Říjen 2012 18:11 |
Tahač se zanořil za další horizont a řidič přejel se zklamáním ceduli s posledním sjezdem na Affalterbach. Pohledem se pokoušel rozeznat jak vysoko nad horizontem slunce je. Bylo ale tak ostré, že mu zalilo celý výhled. Jenom ve zpětném zrcátku byla koule…černá koule... a zvětšuje se... rychle... Řidič se instinktivně zapřel vší silou do volantu a zabořil hlavu do opěrky. V tu chvíli kolem něj proletěla třísetkilometrovou rychlostí černá limuzína.
Rychlost jakoby vůbec nekorespondovala s tím sebejistým chováním, s jakým se z levého pruhu vynořila a v mžiku zařadila zpět do pravého. Jako by ho ani neopustila. Černá limuzína zmizela za dalším horizontem tak rychle, jak se objevila. Psal se rok 1986 a svět tehdy ještě moc netušil, že dva kilometry za poslední odbočku na Stuttgart vyjíždí na dálnici vozy z dílen AMG.
Zpravidla černá limuzína AMG 300 E 5.6 „Hammer“ byla v roce 1987 nejrychlejším sedanem na světě. Vznikala na základech sériového vozu Mercedes-Benz řady W124, Mercedes-Benz 300 E. Příbuznost s výchozím modelem však končila přibližně u karoserie. I z dnešního pohledu jsou technické parametry tohoto vozu úctyhodné. Chceme-li ale pochopit, jak dravou šelmou byl Hammer v druhé polovině osmdesátých let, musíme si uvědomit jaká auta se tehdy pohybovala po silnicích. V té době Hammer pokořil nejrychlejší sériově vyráběný čtyřmístný vůz, Porsche 928. V pružném zrychlení za sebou nechal Lamborghini Countach a v maximální rychlosti ukázal záda Ferrari Testarosse. V těchto souvislostech už nejsou technické parametry důstojného rodinného sedanu úctyhodné, jsou prostě brutální. Zatímco italské supersporty byly zbožňovány svými majiteli pro exotickou krásu a maximální rychlost, Hammer pro to, že jejich maximální rychlostí dokázal zdolávat velké vzdálenosti.
Těmito rozdílnými komponenty stvořil Erhard Melcher ze sériového M117 srdce Hammeru..
Převážná část výkonu se na zadní kola dostávala již při pouhých 3500 ot./min. Kabina automobilu byla oproštěna od zvukového doprovodu vysokootáčkového dvanáctiválce supersportů. Maximum výkonu dosáhl velkoobjemový osmiválec již při 5500 ot./min. Nadopované srdce od AMG bylo implementováno do dalších karosářských variant modelové řady W124, kromě kabria. Což znamená, že vyjma kupé a sedanu pohonná jednotka nalezla své místo i v několika málo kombi. Do tehdejší S-Klasse se motor brzo dostal na přání zákazníků. Ačkoli se jeho zástavba zdá méně komplikovaná a ekonomičtější (W126 již disponovala řadou výchozích agregátů – motor M117, převodovka, diferenciál), přeci jen se proti sériové podobě upravily. Pětimetrové dálniční ledoborce sice nemohly svým založením nabídnout hravost kompaktní limuzíny, kterou ostatně nebyla ani W124, zato však dokázaly spojit vyhledávaný luxus a ultimativní dynamiku na dálnicích. Optický paket AMG, kterým mohly být dovybaveny W126 s upraveným motorem M117 se 32 ventily.
Vysokoobjemové osmiválce nalézaly u Mercedesů uplatnění v nejvyšších třídách. V tehdejší S-Klasse W126 a samozřejmě také v kabrioletech a kupé R/C107. Ovšem potenciál M117ky byl obrovský a S-Klasse zase příliš těžká. To je odpověď na otázku, proč se premiéra tohoto pokrokového osmiválce odehrála s takovým úspěchem právě ve W124. A pánové z AMG se rozhodně nevydali cestou kompromisu. Bohémsky dimenzovanou jednotku M117 etablovali čtyřventilovou technikou do nové výkonové ligy a její potenciál zdůraznili vtěsnáním do obratnějšího modelu než S-Klasse. Tak frontální útok na zákazníky trh nečekal. Vozy W124 totiž původně vrcholili řadovým šestiválcem 3,0L s výkonem 185 koní, takže je jasné, že vývoj AMG se musel pustit do řady úprav podvozku, zavěšení kol, brzd, převodovky a diferenciálu. Motor však dostal v upraveném vozidle patřičné zázemí. Díky tomu nabídlo AMG v roce 1987 populární model W124 v naprosto nové a přesvědčivé specifikaci. Oproti tovární špičce jejich motor disponoval dvojnásobným zdvihovým objemem a více než dvojnásobným výkonem 385 koní. Brutální kroutící moment 566 Nm dával pojmu silný Mercedes nový rozměr..
Vůz se nabízel pod obchodním označením AMG 300 E 5.6 a bez velkých okolků následoval v propagačních materiálech výstižný přídomek „Hammer“. Přední německý automobilistický deník Auto motor und sport povýšil novou verzi AMG 300 E 6.0 z roku 1988 na „Dampfhammer", tedy na „parní kladivo“. Účelová záměna zapáleného redaktora? Nikoliv. Zlověstný hluboký zvuk pohonné jednotky totiž začaly doprovázet výfukové tlumiče shodné s Porsche 928 S4, které pod autem vyvolávaly malé zemětřesení. Přestože sériová W124 nabídla v roce 1984 velmi solidní hodnotu odporu vzduchu Cx=0,28, u AMG vůz znova prohnali tunelem. Aerodynamicky lépe tvarované nárazníky, nádstavce a kratší pružiny umožnily proudnicím obtékat vůz pouze s odporem 0,25. Nemohu nechat bez poznámky, že většina současné automobilové produkce se k této patnáct let staré hodnotě stále dotahuje. AMG se vždy pyšnilo nadčasovými tvary lehkých disků a důstojnost Hammeru podtrhl vzor AMG Aero I nebo dvoudílné Aero II. Zákazník si často objednal zalakování středů disků do barvy vozu. Kontrastovaly tak s povrchovou úpravou límců, jenž byla vyvedena ve vysokém lesku. Vzhled těchto krásných kol dokreslovaly nízkoprofilové pneumatiky Pirelli P700 o rozměru 215/45VR17, resp. 235/45VR17. Extrémní pneumatiky byly nutností, dokázaly udržet v rukách zkušeného řidiče těžký a neobvykle silný vůz.
Na svou dobu dramatický vzhled už tak vzácného Hammeru mohla doplnit verze s kitem „wide body“, tedy rozšířená karoserie. Tento speciální paket nabídlo AMG u kupé C124 a C126. Díky své unikátnosti jsou mezi sběrateli skutečnými legendami. AMG 300 CE 6.0 AMG 560 SEC 6.0 |